Na navýšené ztracené bednění navazuje několika násobně větší množství štěrkopísku, s kterým se zhutnovala deska. A tahle etapa nám dělala nejvíc vrásek . Spustila se série deštivých dnů, které znemožňovaly práce. Po navezení kačírku a nezdařených pokusech ho hutnit jsme se jezdili na stavbu jen dívat, hodnotit situaci s přáním, aby se počasí umoudřilo. Nasmlouvané termíny na další subdodávky jen umocnovaly nervozitu, která byla znát i u šéfa firmy. Jako náhle to šlo, pracovalo se, přisypávala vrstva po vrstvě od deště vlhkého štěrkopísku a zhutnovala se. Položila se ležatá kanalizace. Takhle bolo třeba zhutnit vrstvu cca 450 mm, což u takového množství a při ploše cca 140 m2 bez toho, aby to „neplavalo“, bylo nemožné. Z tohohle důvodu se přistoupilo k řešení, které rozdělilo „desku“ za pomocí dílů ztraceného bednění ZB 20, na tři části a tím umožnilo hutnit každou část samostatně. Nakonec s vyčasením, ne 100%-ním, ale uspokojivým výsledkem se nám to podařilo.. Kromě 12-ti denního zdržení nám to přineslo další navýšení rozpočtu.